Když v březnu 2026 přišla nabídka ponořit se na týden do světa AI, nepřemýšlela jsem dlouho. Cítila jsem, že je to správná cesta. A šla jsem.
Za ten týden se mi změnil způsob práce. Prodejní stránka, dotazník, celý web — věci, které by mi dřív zabraly týdny, kdybych si je tvořila sama, nebo za desetitisíce zaplatila marketingové agentuře, výsledek se pětkrát předělával a stejně by to nebylo v mém stylu. Najednou hotovo za hodiny. V mých slovech. S mou energií.
Od té doby AI používám každý den. A vím, jak to vypadá, když se člověk dívá na všechny ty nástroje a říká si: „To já neumím. To není pro mě."
Vím to, protože jsem sama prošla cestou od pochybností k jistotě.
Možná teď sedíte u počítače a díváte se na AI jako na něco, co je pro jiné. Pro mladší. Pro technické typy. Já jsem si to taky říkala. A pak jsem zjistila, že právě lidé jako my — intuitivní, citliví, se silným posláním — z AI těží nejvíc. Protože víme, co chceme říct. Jen nám chyběly ruce, které to donesou dál.
Více než 15 let pracuji s myslí, tělem a přesvědčeními. Jako jogínka vím jedno:
Největší překážka nikdy není venku. Je uvnitř. A jakmile se pohne tam — všechno ostatní se pohne s ní.
AI mi přijde hluboce jogínská. Jogínské texty popisovaly superschopnosti — víc rukou, cestování v čase, posílání informací bez hranic. Dnes je to realita. A já vám chci pomoct vzít si ji za svou.
Nebudete se cítit ztracení. Povedou vás ruce někoho, kdo se nebojí — a kdo ví, že vy také nemusíte.