Když v březnu 2026 přišla nabídka ponořit se na týden do světa AI, nepřemýšlela jsem dlouho. Cítila jsem, že je to správná cesta. A šla jsem.
Za ten týden se mi změnil způsob práce. Prodejní stránka, dotazník, celý web. Věci, které by mi dřív zabraly týdny, kdybych si je tvořila sama, nebo za desetitisíce zaplatila marketingové agentuře, výsledek se pětkrát předělával a stejně by to nebylo v mém stylu. Najednou hotovo za hodiny. V mých slovech. S mou energií.
Od té doby AI používám každý den. A vím, jak to vypadá, když se člověk dívá na všechny ty nástroje a říká si: „To já neumím. To není pro mě."
Vím to, protože jsem sama prošla cestou od pochybností k jistotě.
Možná teď sedíte u počítače a díváte se na AI jako na něco, co je pro jiné. Pro mladší. Pro technické typy. Já jsem si to taky říkala. A pak jsem zjistila, že právě lidé jako my, intuitivní, citliví, se silným posláním, z AI těží nejvíc. Protože víme, co chceme říct. Jen nám chyběly ruce, které to donesou dál.
Více než 15 let pracuji s myslí, tělem a přesvědčeními. Jako jogínka vím jedno:
Největší překážka nikdy není venku. Je uvnitř. A jakmile se pohne tam, všechno ostatní se pohne s ní.
AI mi přijde hluboce jogínská. Jogínské texty popisovaly superschopnosti: víc rukou, cestování v čase, posílání informací bez hranic. Dnes je to realita. A já vám chci pomoct vzít si ji za svou.
Nebudete se cítit ztracení. Povedou vás ruce někoho, kdo se nebojí, a kdo ví, že vy také nemusíte.